„Dveře tanečního sálu se zavřely a všechny psychické i fyzické trable najednou zmizely. Tehdy jsem si řekla, že musí existovat způsob, jak využít tanec jako lék.“ O tom, že tančit a hýbat se může úplně každý vypráví v rozhovoru Anděla Kubátová. Je diplomovaná tanečně-pohybová terapeutka po tříletém studiu na Akademii Alternativa v Olomouci, místopředseda České asociace tanečně-pohybové terapie při Mezinárodní asociaci uměleckých terapií, ředitelka TEVA Centra Praha a nyní hlavně maminka skoro tříleté holčičky. Je také autorkou projektu Anděla v pohybu a online klubu Tanči život. O sobě však otevřeně prohlašuje, že je chaotik s velkým CH.
Přečtěte si inspirativní příběh o tom, jak zbourat mýty o tancování, jak se naučit netlačit na pilu a jak díky automatizaci SimpleShopu vybudovat úspěšný online klub i během rodičovské dovolené.
Obsah článku:
- Váš brand se jmenuje „Anděla v pohybu“. Jak jste se dostala od tance k tanečně-pohybové terapii a co pro vás pohyb osobně znamená?
- Co všechno dnes spadá pod vaše podnikání? Jak kombinujete individuální práci, skupiny, online produkty a TEVA Centrum?
- Kdy jste si řekla, že z tance a terapie nebude jen profese, ale vlastní podnikání na plný úvazek?
- Co vás přivedlo k tvorbě online produktů a jak se vám daří přenášet pohyb do online prostředí?
- Co vám nejvíc pomohlo získat první online klienty a začít si budovat důvěru?
- Co podle vás musí mít dobrý online kurz, aby lidé opravdu cvičili a nenechali přístupy zapadnout v e-mailu?
- Co vám v online prodeji nejvíc ulehčilo práci? A jak při tom všem kombinujete práci, mateřství a péči o sebe?
- Co jste se o sobě jako podnikatelce naučila až praxí?
- Kdybyste měla začít znovu, co byste dnes udělala jinak?
- Co byste na závěr poradila ženám, lektorkám nebo tvůrcům, kteří mají vlastní know-how, ale zatím se bojí jít s kůží na trh?
Pohyb je život. Je to něco, k čemu jsme byli stvořeni, a proto k nám zkrátka patří. Nedovedu si bez něj svůj život představit. A tanec? Tanec je ten nejlepší způsob pohybu, protože je zároveň takovou řečí beze slov. Můžeme v něm vyjádřit vše, o čem se nám špatně mluví.
K tanci mě vedla maminka už odmalinka. Od společného tancování doma jsem přešla na základní uměleckou školu do tanečního oddělení, kde jsem se setkala s různými tanečními styly. Postupně jsem ale vnímala, že to není jen o tanci. Zjistila jsem, že když zavřu dveře tanečního sálu, je mi dobře a všechny trable (psychické i fyzické, kterých v té době bylo více než dost) najednou mizí.
Když jsem pak uvažovala, co dál se životem, stále jsem si říkala: „Musí přece existovat něco, co využívá tanec jako lék.“ A tak jsem objevila tanečně-pohybovou terapii na Akademii Alternativa. Během pár dnů jsem poslala přihlášku ke studiu a pak už to nešlo zastavit. 🙂
Co všechno dnes spadá pod vaše podnikání? Jak kombinujete individuální práci, skupiny, online produkty a TEVA Centrum?
Upřímně, tohle se dost proměňuje. Momentálně mám hlavně svůj online klub Tanči život, který je plný tanečně-pohybových cvičení pro maminky. Pomáhá jim se uvolnit, zpracovat emoce, nebo naopak nabít novou energii – jednoduše a během pár minut. Zároveň jsou v klubu i jednoduché tanečky a tanečně-pohybové hry pro děti od dvou let.
V rámci TEVA Centra pak koordinuji workshopy a webináře zaměřené na vzdělávání v uměleckých terapiích, duševním zdraví, pedagogice a dalších příbuzných oborech. Já sama sice vedu skupinové i individuální tanečně-pohybové terapie a lekce pro různé cílové skupiny, ale teď obecně mám těch offline aktivit méně.
Kdy jste si řekla, že z tance a terapie nebude jen profese, ale vlastní podnikání na plný úvazek?
V podstatě už od začátku. Živnostenský list jsem si zakládala téměř před deseti lety, ještě při studiích. Už tehdy jsem se snažila najít flexibilní přivýdělek, takže jsem vedle uvaděčkování v divadle začala trochu s copywritingem. Postupně mě to ale čím dál víc táhlo zpátky do tanečního světa.
Když jsem dokončila tříleté studium na Akademii Alternativa, bylo jasné, že tohle bude moje cesta. Jelikož jsou umělecké terapie stále oborem, o kterém se u nás moc neví, klasické zaměstnání v něm v podstatě sehnat nejde. Proto jsem zůstala u podnikání. Teď k rodičovské dovolené je to ideální kombinace. Dává mi to prostor tvořit si celé podnikání podle svého a předávat to, co skutečně miluji.
Co vás přivedlo k tvorbě online produktů a jak se vám daří přenášet pohyb do online prostředí?
Měla jsem chuť vše sdílet s co nejvíce lidmi. Vést živé lekce, to je zkrátka samozřejmě stále to nejlepší. Ale já bych moc ráda “roztančila svět”, jak často říkám. Nebo zkrátka alespoň co nejvíce lidí, kteří tomu budou otevření. Tanec je tu totiž pro všechny. Každý umí tančit, jen každý po svém.
A přesně proto jsem vstoupila do online světa, abych mohla tuto myšlenku šířit dál. Pomalu se to daří. Ale skutečně pomalu. Protože ty předsudky o tanci (jako “že jsem dřevo”, nebo když někdo tančí jen tak, tak “je na hlavu”) jsou u nás hodně zakořeněné.
Ale snažím se, jak to jde. Základní tanečně-pohybová cvičení a jednoduché tanečky se naštěstí dají přes video předat krásně.
Co vám nejvíc pomohlo získat první online klienty a začít si budovat důvěru?
Určitě pomohly sociální sítě a vůbec neustálé sdílení toho, že tanečně-pohybová terapie vůbec existuje a jak může fungovat. To jsem dělala skrze různé výzvy nebo delší videa.
Hlavním klíčem ale byly živé workshopy a přednášky. Vždycky říkám, že tanečně-pohybová terapie se nedá popsat, ta se musí zažít. A teprve když člověk pochopí, že je možné tančit a hýbat se bez toho, aby nás někdo jiný hodnotil, teprve v tu chvíli může mít skutečný přínos.
Co podle vás musí mít dobrý online kurz, aby lidé opravdu cvičili a nenechali přístupy zapadnout v e-mailu?
Určitě nějakou živou podporu, alespoň na omezený čas. Nebo minimálně živou komunitu, například ve společném chatu. Myslím si, že hlavní důvod, proč online kurzy zapadnou, je právě odpojení od „energie“ samotného tvůrce.
Když je v rámci kurzu otevřená možnost společného online živého hovoru nebo diskusní skupiny, člověk má pocit, že se stále něco děje a že na to učení a cvičení není sám.
Co vám v online prodeji nejvíc ulehčilo práci? A jak při tom všem kombinujete práci, mateřství a péči o sebe?
Automatizace. A tady velký dík patří SimpleShopu. Bez něj by asi můj on-line klub, ani mé on-line produkty nevznikly. To, že se v podstatě o nic už skoro nemusím starat, to je ten největší benefit. Já si sice docela ráda hraji s technikáliemi a různým nastavením. Ale zároveň mám ráda jednoduchost. A tu mi SimpleShop dal, spolu s ohromnou variabilitou zároveň.
A jak všechny své životní role kombinuji? Někdy lépe, někdy hůře, někdy to absolutně nejde. Často nějaká upadá a jde na chvíli stranou. Bez prioritizace bych to vůbec nešlo. Nejvíc mi však pomáhá změna vnitřního nastavení, že i málo se počítá. I malý posun v jakékoliv sféře, ať je to pár minut protažení, nebo tance pro radost, nebo pár minut práce na mých projektech, je vlastně strašně moc.
Co jste se o sobě jako podnikatelce naučila až praxí?
Že jsem chaotik. S velkým CH. A že potřebuji sama pro sebe jasně napsat a sepsat, co přesně musím udělat. A přesně proto jakékoliv ulehčení podnikatelských procesů mi pomáhá se v tom chaosu zorientovat a dělat méně chyb.
Kdybyste měla začít znovu, co byste dnes udělala jinak?
Asi nic zásadního. Možná bych se jen snažila na sebe netlačit. Netlačit na to, že vše musí být hned a že musím mít tolik a tolik klientů a tolik produktů. Ty začátky jsou zkrátka zatraceně těžké.
Určitě je dobré začít s podnikáním ve chvíli, kdy máte nějaký jiný jasný a stabilní příjem. Já jsem tehdy do podnikání naskočila naplno ve chvíli, kdy mi skončilo zaměstnání v rámci jednoho projektu. Myslela jsem si, jak to všechno krásně a samo půjde… Ale ono nešlo. Nakonec jsem stejně musela hledat přivýdělek. Časem se to ale přirozeně překlenulo v podnikání při rodičovské, což je pro mě momentálně naprosto ideální stav.
Co byste na závěr poradila ženám, lektorkám nebo tvůrcům, kteří mají vlastní know-how, ale zatím se bojí jít s kůží na trh?
Člověk nejčastěji bojuje s pocitem, že „toho je už kolem strašně moc, trh je přesycený a můj produkt bude jen další v řadě“. A možná také s pocitem, že to „není dost dobré“. Znám to velmi dobře sama u sebe. Jenže během neustálého upravování a vylepšování nakonec zjistíme, že ten produkt do světa vlastně nikdy nepustíme.
Takže moje jediná rada zní: Nebojte se toho. Máte co předat. A protože to předáváte zrovna vy, svým vlastním způsobem, nikdy to nebude jen „další tuctový produkt“. Zkrátka začněte. Nejlépe se totiž naučíte věci za pochodu během celého procesu. Dokonalost vás nesmí zastavit, protože vy jste v daný moment tak dokonalí, jak zrovna můžete být.
Anděla Kubátová
Diplomovaná tanečně-pohybová terapeutka
